Přiznám se, hodně dlouho jsem uvažovala o tom co napsat jako další článek. Mám jich tady plno rozepsaných, ale nic není to ono co bych byla schopná publikovat ven. Tak jsem tomu nechala volný průběh a až mě něco zase napadne, tak večer sednu a sepíšu to. Ono když máte malé dítě, tak toho času moc není a když už je, tak děláte všechny ostatní věci kolem a na něco jako je odpočinek nebo psaní článků, často nezbyde čas. Ale po tom, co jsem zažila včera jsem naprosto jasně věděla co bude další téma. Rozumím a chápu to, že některé teď ty moje články úplně nemusí bavit, ale mám nějak potřebu se tady vypsat.
Nicméně abych se dostala k jádru věci. Včera jsem si psala s mojí "kamarádkou" ( uvozovky proto, protože už jsem ji za kamarádku zcela nepovažovala, protože od té doby co se s nás dvou staly matky jsme měly odlišné názory..) a tak nějak to vypadalo že to bude na dobré cestě a my se na konci celé konverzace nepohádáme tak jak bylo pokaždé zvykem. To jsem se ovšem spletla, protože stačilo napsat jenom to že mi má přijít kamarád se kterým jsme se kdysi dávno obě bavily a bylo to zase tam kde vždycky. Když pominu to že mi vyčetla že se nejsem schopná s ní domluvit, abych za ni přijela, tak mi tak mezi řeči vlastně řekla že je rozdíl mezi tím, když člověk dítě chce a když se jim to stane "náhodou" (pro vysvětlení, ano my s manželem jsme byli ten druhý případ, ale vůbec to neznamená to, že by jsme se na malou nějak o to míň těšili a nebo že by jsme nebyli rádi. My jsme tomu spíš dali volný průběh a když to přijde, tak to přijde.) a že vlastně naše malá je chudák, protože nemá nejdražší věci, kupuju jí tak z 1/2 věci od kamarádky co má taky holčičku a ty věci jsou od ní jako nové a nejezdíme s malou extra na výlety a vrchol všeho bylo to, že jsme s malou nešli na vítání občánku, takže má vlastně zkažený život. Takže ve finále já malou nemám tak moc ráda jako ona, protože ji nekupuju všechno a ještě prý místo toho abych koupila věci malé, tak je koupím sobě. ( Já si věci pro sebe koupila snad naposledy před rokem když nepočítám věci jako je spodní prádlo, které člověk opravdu potřebuje.) V ten moment jsem si tak jenom řekla, jak si něco takového vůbec může dovolit říct? Copak to, že člověk nekoupí dítěti to nejdražší a kupuje oblečení po kamarádkách, dělá s člověka nějakou horší matku nebo jako co? Chápu, že někdo prostě má ty peníze na to, aby kupoval každou kravinu co vidí, ale můj názor je takový, že tomu dítěti je stejně jedno jestli leží v hrazdičce za 1500,- nebo v hrazdičce za 3000,- . Hlavně že si má s čím hrát a největší středobod pro něj je stejně ta matka, která si s ním povídá, dělá blbosti, směje se s ním, stará se o něj a podobně.
Když jsem byla malá já, plno takových věcí které jsou teď za mě nebyli. A myslím si, že i kdyby byli, tak já je nemám. A nemůžu nějak říct, že bych strádala, nebo mi v mém dětství něco scházelo. Právě naopak. Vím, že se mi mamka snažila dát co nejvíc lásky mohla a byla schopná se pro mě i rozkrájet abych se měla dobře. A já si nemůžu ani trochu stěžovat. S mamkou máme spolu doteď neskutečný vztah a já jsem za to ráda. Myslím, že kdo mě zná, může tohle jenom potvrdit. Proto prostě nepochopím to, jak někdo může říct to, že když nemá tisíce na to aby kupoval cokoliv, je nějak horší než ten kdo to těm dětem kupuje. Moje malá je nejvíc šťastné dítě. Nebyl by den, kdy by se semnou nesmála, kdy by se na mě nesmála, kdy by brečela jen tak pro nic za nic. Proto si myslím že ji absolutně nic nechybí.
Pak mám další kamarádku, která má koupený kočárek v bazaru 3/4 oblečení kupované v sekáči, žádné těhotenské ani novorozenecké fotky, židličku starou dřevěnou a má toho nejspokojenějšího syna na světě. Takže prostě proč? Proč takhle dělit mámy? Každá máma je skvělou mámou pro toho svého drobečka! A je úplně jedno jestli má věci skoro za miliony, nebo věci za pár stovek. Tohle z vás špatnou mámu nedělá! a nikdy dělat nebude. Chápu že to teď trochu zní jako bych se chtěla nějak obhajovat sama před sebou, ale tak to není ani v nejmenším. Spíš mě tenhle názor rozpálil fakt do běla. Vzpomněla jsem si při tom na svoji ségru, která mi kdysi říkala že takových lidí co soudí matky podle peněz je na internetu spousta a ať si z toho nic nedělám. Upřímně? Sebralo mě to víc než jsem si myslela. Brečela jsem tady asi 15 minut, kdy mi malá spala a já nevěděla jestli mě víc mrzí to, že tohle napsala moje bývala nejlepší kamarádka, s kterou jsem strávila ty nejlepší léta a nebo to co si vlastně myslí.
Já jsem člověk, který by se pro malou rozkrájel, dal ji první poslední a radši než abych koupila něco sobě, tak jdu a koupím to malé Emči. Chovám se přesně tak jak se k tomu stavěla moje mamka a snažím se z ní vychovat tu nejlepší princeznu, která si jednou najde svého prince.
A zajímalo by mě jaký názor máte na tohle vy? Napište mi do komentáře, já si to velice ráda všechno přečtu.
Mějte se krásně a snad příště u trochu víc pozitivního článku! ❤



