Tenhle článek asi nebude mít něják velkou hodnotu, který by vám měl změnit život nebo dát jiný pohled na svět. Potřebovala jsem se jenom vypsat.
Znáte takový ten pocit, kdy vám je totálně na nic, ale nevíte proč? Začnete přemýšlet uplně nad vším co se v poslední době stalo, co děláte v životě špatně, jak to dělají lidi co jsou šťastní.Možná tyhle negativní myšlenky se mnou dělají přesně tohle. Nic se mi nechce, nejradši bych ležela celou dobu v posteli, koukala na seriály nebo poslouchala písničky a utápěla se v depresích. Je pravda, že mi tohle většinou pomůže a další den jsem uplně v pohodě. Nejhorší věcí na tomhle všem je to že se musíte přetvařovat a dělat že  se vlastně nic neděje a je vám nejlíp. V tomhle jsem ten nejlepší herec. Uvažovala jsem nad tím jestli vám sem napsat co mě trápí nebo je to až moc osobní, ale proč tohle všechno držet v sobě, když mě to trápí už delší dobu a taky aby jste si nemysleli že jsem pořád jenom pozitivní člověk bez špatné nálady. Většinou si jí způsobím já sama než aby mi jí někdo způsobil.

Co mě dokáže dostat do špatné nálady je moje naivita..Pokaždé jak se něco takového stane, řeknu si "Ano, stalo se, tak příště nebudu už tak naivní" Jenže myslíte si že se to změnilo? Ne. Jsem v tomhle pořád stejná a asi mi to i zůstane..

Pořád vidím všechno v dobrém světle i když to tak není. Vysvětlím vám to na příkladu co se mi třeba teď stalo. Chcete jít ven s jedním klukem s kterým si už delší dobu píšete, myslíte si jak je všechno skvělé (zase naivita), domluvíte se na všem a on vám v ten den napíše že nemůže protože..výmluvy prostě, ale já tomu pořád věřím, asi si nechci připustit že to tak není a prostě semnou nikam jít nechce. Možná je to z části i naivita i to že moc každému věřím (což jsem si taky říkala že se musí změnit).

Jsem strašně hodná i na lidi kteří si to nezaslouží a akorát toho zneužívají. Jednou mi někdo napsal že mě po smrti vystaví v muzeu jako nejhodnější holku. A asi na tom něco bude, i když o mě někteří říkají něco jiného, ten kdo mě zná nejlépe ví jaká jsem. Pro kamarády bych se rozkrájela a udělala pro ně cokoliv, jenže někteří toho využívají.

Moje postava..Ano teď to bude trochu divné, když můj předchozí článek byl přesně o lásce ke své postavě, ale bohužel. Makám na sobě i když to ne vždycky jde, jsou dny kdy mám chuť s tím praštit a všechno to vzdát a sednout si k televizi se zmrzlinou a nic neřešit, ale doufám že se tohle změní, protože mám teď nejvíc motivaci a budu mít toho nejlepšího trenéra (Tímto tě zdravím Domčo ♥). Doufám že i já budu se svou postavou spokojená a moje největší inspirace jsem já sama před cca 5 lety. Takže snad se dočkáte i fitness deníčku #2 :D

Začínám přemýšlet o tom jestli jsem fakt tak strašná, škaredá a co je na mě špatně, že se vždycky ve všem zklamu a nedopadne to tak jak bych si přála. Už jsem došla i do fáze, kdy se ptám kamarádů co jim na mě vadí a většina z nich mi řekne že jsem skvělá taková jaká jsem a že by na mě nic neměnili,takže fakt nevím no. Pak jsou tady takoví co mi napsali že jsem moc vtěrka (Ahoj Kubo :D) Ale díky tomu jsem si uvědomila že to je fakt pravda, takže děkuju.:)

Tímhle bych asi skončila..a víte co? Je mi mnohem lépe než na začátku co jsem tohle začla psát :)
Snad tohle budete respektovat a vstříc lepším zítřkům :) Mějte se krásně ♥

Mája xoxoxo