Ano, já vím že už je to nějáký pátek co jsem nic nenapsala. A taky mám ten pocit, že pokaždé když tady něco píšu, tak se vám akorát omlouvám a vysvětluji proč jsem nic nenapsala. Tentokrát to dělat nebudu. Mělo to svoje důvody a já jsem možná i ráda že to mám za sebou. Neslibuji sice to, že teď budou články co třetí den, protože tohle bych asi časově úplně nestíhala, ale věřím v to, že aspoň jednou týdně by článek vyjít mohl.

Co bych dneska s Vámi chtěla probrat to co se se mnou vlastně změnilo. Posledních pár let jsem nebyla úplně spokojená sama se sebou. A to ne jenom kvůli postavě, ale i po psychické stránce.
Trvalo mi to nějakou dobu, než jsem si uvědomila, že honit se za dokonalou postavou na úkor psychické stránky není úplně dobře. Moc dobře si pamatuju to, jak jsem psala článek o sebelásce a na druhý den jsem se na sebe podívala do zrcadla a hledala co je na mě špatně.
Upřímně ani nevím, kdy a jak jsem dospěla do stádia že je vlastně asi jedno jak člověk vypadá a hlavní je se ve svém těle cítit fakt dobře. Přestala jsem řešit to, že mám větší zadek - no a co, aspoň je mě za co chytit, to že mám větší stehna? No bože. Všechno jsou to malé věci a vždycky se najde někdo kdo tyhle vaše nedostatky na vás bude milovat. Ale hlavní je začít u sebe. Hledat spíš to, za co jste na svém těle pyšní a co se vám na vás nejvíc líbí. Já na sobě miluju své dlouhé husté vlasy, to že mám pleť jakou by mi mohla kdejaká holka závidět a řasy, které mám jako panenka..a to není zdaleka všechno. Takže nemít se ráda jenom kvůli dvoum věcem? Blbost! Upřímně přála bych takový mind-set každé holce, i když věřím, že problém se sebeláskou můžou mít i kluci.
Moment, kdy jsem byla nejvíc pyšná na svoji kamarádku byl, když mi poslala fotku postavy a k tomu napsala že je sakra krásná holka a každá postava je originál. A to ode mě neměla ani žádné školení, jenom ji stačilo párkrát napsat že je krásná a každý kluk, který na ni tu krásu nevidí je blbec. Neříkám, že za ten její posun můžu já, ale podle mě každá taková maličkost dokáže člověka strašně posunout. Takže jestli máte někoho v okolí u koho víte, že bojuje takhle sám se sebou, řekněte mu čas od času že mu to sluší. Není na tom absolutně nic špatného a ještě to člověka dokáže potěšit :)
A jestli máte kolem sebe lidi, od kterých neslyšíte nic jiného než jenom to že by jste měli zhubnout nebo něco takového, zbavte se takových lidí. Věřte mi, že takové lidi ve svém životě fakt nepotřebujete.
Přeju vám hodně úspěchu a kdyby jste měli někdo jakýkoliv dotaz, klidně pište :)