Jako každý rok jsem i letos vyrazila na dovolenou s rodiči. Rozhodnutí mezi mořem a nebo horama byla ze začátku dost nejasná a pořád jsme nějak nevěděli. Pak teda přišla mamka s tím že když by jsme jeli do Tater, tak jedeme i se známýma a že by mohla být sranda. Takže rozhodnutí bylo jasné- letos Tatry. Já už jsem se jako vždycky těšila jak provětrám foťák a že budou zase hezké fotky a taky na to že uvidím po dlouhé Verču (Neboj, pořádně tě pomluvím!!:D )

První den jsme měli celkem jasno kam naše kroky povedou. Chtělo to něco lehkého na rozjezd, aby jsme to nepřepálili hned na začátku. Jeli jsme teda směr Bachledova dolina, kde na nás čekala Stezka korunami stromů. Vzhledem k tomu, že na Slovensku ani ne týden před naším příjezdem byli dost velké povodně a spoustu cest bylo promáčených, tak i my na jednu takovou měli štěstí. Cesta nahoru byla dost o hubu, ale všichni jsme to ve zdraví přežili a došli nahoru. Po nějakém čase jsme se teda rozhodli že na koruny stromů půjdeme jenom někteří. Vytáhla jsem tedy foťák a šly jsme. Foťák jsem absolutně nekontrolovala, protože to většinou mám dané na jeden režim a když chci tak si to přepnu, ale nějak jsem to neřešila a prostě fotila a měla radost z toho jaké super fotky budu mít, protože mi celkem přálo i světlo. Dokonce jsem i Verči říkala že ji klidně vyfotím nějaké hezké fotky když bude chtít. Jenže po příjezdu na pokoj mě moje nadšení okamžitě přešlo. Zjistila jsem že všechny fotky jsou totálně přepálené a to jenom kvůli blbému režimu, který jsem měla na foťáku nastavený. Tak jsem zkusila nějak ty fotky upravit, aby to nebylo tak hrozné jak to vypadalo, a pár fotek se mi podařilo zachránit, ale pořád mě to mrzí, protože jako na tu cestu a ten výhled a já nemám skoro nic :/. Ale jestli tam budete mít někdy cestu, rozhodně se tam stavte, stojí to za to! :)



                                         Bachledova dolina - Stezka korunami stromů


Druhý den jsme vyrazili směrem na Štrbské pleso a vodopád Skok. Tam byla cesta už v pohodě, ale horší už to bylo s tím okolím a výhledem. Byl tam potok, který byl hrozně fotogenický a já si musela fotit snad každou zatáčku a nebo splav. Bohužel prostě mám k té vodě nějak blíž než k horám. Ale výhled na vrcholky hor jsem si taky nemohla odpustit. Možná proto nám cesta nahoru trvala snad o hodinu dýl než by měla. Ale když jsem věděla že mám dobře nastavený foťák, tak se mi fotilo samo. A když jsme konečně došli k vodopádu, byl to strašně skvělý pocit a  ten pohled na vodopád ve mně vyvolával neskutečnou volnost a pohodu. Když jsme šli už směrem na Štrbské pleso, nemohlo mě už nic překvapit, protože už jsem tam byla po 3 a Štrbské pleso patří mezi moje největší favority Vysokých Tater, tak jsem si poprvé užila cestu bez foťáku a jenom obdivovala tu krásu. Protože kdybych ten foťák neschovala, tak by to zase dopadlo jako každý rok, že bych měla plno fotek jenom jezera :D. Určitě doporučuji navštívit ( když tak přemýšlím, o všem co budu teď psát stojí za to vidět :D )

Cestou na vodopád Skok

Cestou na vodopád Skok a fotogenická voda

Cestou na vodopád Skok - Solisko

Vodopád Skok

Výhled k vodopádu

Třetí den nám opět přálo počasí, tak jsme se rozhodli jet na Lubovňanský hrad s tím že odpoledne půjdeme na bazén se trochu ochladit. Při vstupu na hrad jsme se dozvěděli, že bude ještě přehlídka dravců ze základní školy ve Štiavnické Bani, která jako jediná na Slovensku vyučuje sokolnictví. Další super zážitek. Hrad podle mě super, i když jsem byla mírně na nervy z chování návštěvníků hradu a absolutního nerespektovaní nějakého slušného chování a o dětech radši nemluvím. Takže první jsme šli s průvodcem, ale po cestě zpátky jsme si to s našima stejně všechno prohlídli v klidu a sami bez toho aniž by nám někdo do toho kecal nebo tak. Ještě potom po cestě z hradu jsme zjistili že při vstupu dostanete vyprávění o všem co vlastně říkal průvodce, takže jsme klidně mohli jít sami, kdyby jsme ten letáček při vstupu na hrad dostali. Takže rozhodně jestli tam půjdete, berte letáček a běžte na vlastní pěst!:D

Lubovňanský hrad

Lubovňanský hrad

Lubovňanský hrad

Lubovňanský hrad a přehlídka dravců

                                             
Kdybych měla celou dovolenou zhodnotit několika slovy, tak bych to řekla asi tak.. Slovensko prostě nikdy nezklame a není podle mě třeba ani jezdit nějak daleko, protože krásné to máme i tady v okolí :)